Rodina Oblíbená místa Fotky Zajímavosti Kalendář 2006 Bývávalo ... Obsah
| | Jak šly dny v roce 2002:
- Svátky Vánoční jsme prožili v pohodě v Praze pokryté ledovým
škraloupem. Iva se radovala ze sedačky pro Elišku "ChouChou"
Sušenkovou a statečně si nechala propíchnout uši, aby se mohla
pochlubit náušnicemi.
Na Boží hod odpoledne jsme vyrazili do Malé Kyšice za Mílou,
Petrem, Pavlínou a Martinem. Vyvětrali a klouzali jsme se v okolních
lesích. Ivina nová skládací koloběžka se na ledu příliš neosvědčila
:-)
|
|
- 21. prosince jsme byli s Helou spolu s Čertem k zahlédnutí v
zamrzlé Tuležimi. Iva zůstala v teple v "peklíčku". A
Hela v těchto dnech obrazila spoustu milých známých.
|
|
- Ve středu 18. se na suchdolské ZŠ se konala školní besídka.
Stohlavý dětský sbor zpíval ve vestibulu koledy. V koledě "Půjdem
spolu do Betléma" jako jedna ze čtyř sólistek zpívala s chutí
(a nastydlá a s čerstvě rozbitým nosem) také Iva.
Zatopené divadlo "V Dlouhé" dostalo od školy deset tisíc
jako výtěžek sběru papíru.
Fotka Jiřího
Bárty je tu proto, že také on na besídce vystoupil.
A Hela už má napečíno! Dědova akce "rozšíření garážových
vrat" je za námi, zbývá už jen omítnout a natřít sloupek.
A taky kalendář jsme letos vyrobili rekordně brzy - byl hotov už
9. prosince, což je zajisté náš rekord.
S kalendářem souvisí text níže, který zveřejňuji, protože:
(a) je to vůbec poprvé, co nám někdo skrze tento web "Klidně
napsal",
(b) kdoví kdy zase dostaneme pochvalu :-),
(c) dýchla z něj na nás dobře vychlazená becherovka,
(d) (last, but not least) přejeme Honzovi, Zuzaně a všem, kdo se
pročetli až sem, požehnané Vánoce a zdravý rok 2003 !!!
Odesláno: 18. prosince 2002 15:03
Komu: fettr@volny.cz
Předmět: prispevek - prohlaseni k obcanum
Libor napsal vzkaz, a tak dne 12.12.2002 na magicke datum, sesel jsem se s Helou a Liborem pred vanocemi na obed v "kantyne" za rohem....okupujeme totiz kancelare na Vinohradech nedaleko od sebe. Obdrzeli jsme mily darek a v teto souvislosti bychom chteli (rozumejte Volakovi) ucinit prohlaseni>
Prohlaseni: "Dekujeme za mily darek. Dekujeme za prekrasny darek a sklanime poklonu Liborovu oku. Krasne Vanoce."
Honza a Zuzana
|
Jiří Bárta
|
- 16. prosince jsem se zalekl sněhového poprašku, náledí
(bratr Radim si před týdnem hnusně
zlomil nohu a leží ve špitále v Jeseníku) a předpovědi počasí,
a vyrazil do práce hromadnou dopravou. Ufff. Jízda na kole v mrazu
je slabej odvar proti cestování tramvají. Zlatej bicykl. Naštěstí
příští týden už má sníh odplavat :(, a kdyby ne, tak má začít
jezdit áčko. Od povodní jsem na kole do práce najezdil asi 2000
km.
Iva měla besídku v domě dětí, kde "koledovala" na
zobcovku. Prý hrála dobře. Začíná s druhým dílem
"Daniela".
A včera jsme byli na návštěvě a nanukovém dortu u Zuzky s
Ondrou. Ondra laskavě vyčistí jesenické pendlovky, jo a taky jezdí
do práce na kole, které má vybaveno mimo jiné brzdovým světlem a
blinkry. A dali si pod stromeček digitální foťák - začínám být
nervózní, protože už je to třetí výskyt digiťáku v blízkém
okolí.
|
Radimova polámaná noha
|
Našel se nadšenec a obětavec Pavel,
který u nás na domě začíná budovat přístupový bod sítě www.czfree.net
(Czfree.net je projekt neziskové širokopásmové sítě v České
republice). Pokud se mu to povede, rozběhne do vánoc testování.
(Chcete-li se dobře pobavit, přečtěte si u Pavla
v sekci "otherz" perličky
učitele Babky)
|
|
- 5. prosince jsme v Míčovně na Hradě (nad kterým září neonové
srdce jako symbol končící Havlovy éry) uzavřeli náš malý
podzimní "crossover" cyklus ve společnosti cikánského
sexteta Roby Lakatose. Virtuozní maďarský a swingující "unplugged"
nářez z filmových melodií. Fotku jsem našel na http://www.jazzreview.com/.
A vzorek
hudby je k slyšení u Deutsche
Gramophon.
|
Roby Lakatos
|
- Poslední listopadový víkend jsme vyrazili do Jeseníku, oslavit
babiččiny narozeniny a Ivin svátek. A jako obvykle jsme přepadli
chalupu na Mýtince, odměnou nám byl krátký koncert pro dvě flétny
a violoncello.
Cestovali jsme dědovým piliňákem, na zpáteční cestě Hela
srazila spotřebu na 8 litrů plynu/100 km. To 'de, ne?
|
|
- Ve čtvrtek jsme byli na dalším koncertu cyklu Crossover,
tentokrát v románských sklepech pod Starým královským palácem.
Dan Bárta zpíval také královsky. Vesměs písničky z Illustratosféry.
Když jsem hledal něco o tomto albu, našel jsem na http://www.dobrocinna.aukce.cz/barta.htm
tuto charakteristiku a fotku:
Dan
Bárta
Zpěvák, autor hudby a textů, filmový herec, ale také výborný
fotograf. A to ne jen tak ledajaký! Fascinují ho nejen vážky,
obdivuje přírodu a vydává se za ní do českých lesů i do
tropických pralesů. O kom je řeč? O jedné z nepřehlédnutelných
postav naší kulturní scény o Danielu Bártovi. "Mám rád
nejenom vážky, hmyz nebo ptáky. Příroda je prostě úžasná. Když
jsem byl malý, chtěl jsem být veterinářem, ale nešla mi matika,
fyzika a chemie, tak jsem to vzdal," vzpomíná...
Tuto fotografii vážky, Dan Bárta pořídil kdesi uprostřed
Kostarických pralesů. A pro úplné fajnšmekry: je to sameček
Argia Oculata.
Rozměr fotografie: 40 x 69 cm
A co Dan Bárta vzkázal (nejen) nevidomým hudebníkům, pro které
je určen výtěžek z této Dobročinné aukce?
"Kdyby vás, náhodou, milí hudebníci, přestalo uspokojovat,
jak hrajete, vyměňte si nástroj s kamarádem. A to dříve, než
bude pozdě." Dan Bárta
|
|
- Víkend od 22. jsme laskavostí Jitky a Honzy strávili v Horním
Polubném na cvrnďovic chaloupce. Připadalo mi, jako by od našeho pobytu v
srpnu uplynulo jen pár dní. Sobota krásně propršela, ale došli jsme si
zatočit klikou závory na nádraží jakož i do "Luční"
hospody nad Kořenovem. Iva s chutí hrála na flétnu, možná také
proto, že dostala stojan na noty.
V neděli krátký výlet na rozhlednu Štěpánka, průzračný
vzduch, zasněžené hřebeny Krkonoš, inverzní mraky nad Tanvaldem.
A cestou do Prahy zastávka v akvaparku v Jablonci nad Nisou. Děti
blažené, i když jejich kašlíky se teď už mění v kašle.
|
Akvapark Jablonec
|
- Koncem týdne se ve vylidněné Praze konal summit NATO. Popovodňový
dopravní zmatek byl umocněn. V pátek jsem kvůli lijáku jel do práce
dopravou: dopadlo to tak, že jsem ze Spálené šel do Macronu pěšky
- tramvaje tam nejely, aby nepřekážely limuzínám. Pozitivním důsledkem
summitu bylo, že některé děti odjely na školy v přírodě - tudíž
u nás byla vzácná návštěva až z Baby - Hanka s Petrem. Ve
scrabblích nás rozdrtili, naštěstí jsem se mohl vymlouvat na
bouli na hlavě :-).
|
|
- Den studentstva jsme "oslavili" u Michala v Nehvizdech pojídáním
horkovzdušného kuřete. Na kolaudaci domečku přijeli i Jana s
Jirkou z Mělníka. Děti (Tomáš, Matěj, Iva, Martin a Lucka) se stáhly
do dětského pokoje v patře, rodičové klábosili v přízemí.
Janin táta nevědomky pojmenoval nové!! dědovo auto (Fabia Combi), protože
barvu "šedá metalíza stone" přesmykl na "šedá
metalíza slon". Děda si v 81
letech koupil první nové auto, Škodovka dědu nalákala akcí
"kombi za kombi", odnesl to chudák zelený Láďa.
|
Dědův slon
|
16. listopadu jsem dostal pravý hák a strávil večer v mrákotách. A
stalo se to takto: odpoledne jsem šel s dědou k jeho garáži přezouvat
"láďu" na zimu. Skončili jsme tak kolem půl šesté,
tma už nějakou chvíli byla, a cestou domů jsem na křižovatce před
menzou spatřil chlápka s knírkem a delšími černými vlasy, který
vypadal docela podezřele - proč by kdo postával v sobotu večer v
univerzitním areálu a kouřil? Takže jsem zbystřil uši a šel dál
domů. Jenže jsem za sebou z parkoviště u menzy zaslechl nepatřičné
skřípání. Asi tam někdo vybírá auta! Přemýšlím, zda si toho nevšímat,
ale ta lhostejnost by mne mrzela, obrátil jsem se zpět a rychle šel k
parkovišti, ostatně zlodějíčkové zpravidla rychle utečou, je-li kdo
nablízku. Jak lze tušit z dalších událostí, nebyli to zlodějíčkové,
pročež další průběh večera už si pamatuju velmi nezřetelně a útržkovitě:
- u aut jsem zahlédl další dva hošánky, jeden menší s rolákem přetaženým
přes pusu, druhý docela habán s vyholenou hlavou, tak nějak jsem
usoudil, že sbírají espézetky,
- v další vzpomínce se nacházím na zemi, rozbité brýle jsou kdesi
daleko ode mne, v puse kousek odlomeného zubu
- kolem mne ležícího na zemi projelo nějaké auto (hoši asi odjeli)
- pak (jak se mlhavě domnívám) jsem vyrazil na rektorát říci hlídačům
z agentury, že jim někdo vybírá auta
- v další vzpomínce se nacházím ve vrátnici rektorátu, přemýšlím,
kde to vlastně jsem, proč nemám brýle, proč mám na temeni krvácející
bouli, proč mne bolí čelist a krk. Tamním hlídačům nejsem schopen
říct ani telefon domů, musím ho najít v telefonním seznamu - naštěstí
mlhavě vím, jak se jmenuju :-). Doma telefon nikdo nebere, Hela je na
babinci a Iva s kamarádkou v kině.
- rozmašírované brýle jsem našel v kapse (asi je tam dali hlídači,
kteří se šli podívat k parkovišti), mátožně začínám komunikovat
s hlídači; lékaře nechci, čelist i hlavu mám celou, pomalu mi
dochází, že jsem dostal ránu, abych si nic nepamatoval, zjevně to
funguje; bouli na temeni a odřené lokty mám od pádu na zem; měl bych
jít domů - Iva se má vrátit z kina, ale odejít ještě nejsem
schopen; hlídači říkají, že vykrádání aut je až tak nezajímá,
auta hlídat nemají; ptám se, kolik je hodin, ale odpověď nejsem
schopen vyhodnotit.
- přijel policajt z Dejvic, asi se s ním bavím, byl se podívat na
parkovišti, auta prý vykradená nejsou, pokud bych chtěl sepsat
protokol, musel bych do Peléovy ulice do Dejvic, a před tím bych musel
mít lékařskou zprávu, nic z toho mne neláká, musím domů, kde stále
nikdo není, abych převzal Ivu, neorientuji se v čase.
- policajt mne veze domů, mudruje, zda se mnou má jít do patra, když
doma nikdo není; jeho problém vyřešila Hela, která se zrovna vrátila
z babince, převzala si mne. A Iva zůstala po kině u kamarádky Lucky,
neb táta doma nebyl - celé to mé mátožení trvalo asi dvě hodiny
- během večera se mi pomalu čistí vědomí, vypadá to, že jsem měl
otřes mozku (nebo co to v té hlavě mám).
|
|
- Česká komora architektů
v souvislosti s povodněmi vydala katalog a uspořádala výstavu
"Úsporný dům 2002". Na výstavě nás překvapilo, kolik
návrhů bylo s rovnou střechou a svou koncepcí se blížilo Čertově
"ubytovně". I netypový dům může být levný. A některé
byly i hezké.
|
|
- V neděli 10. listopadu večer byly suchdolské děti s lampiony přivolávat
sv. Martina na koni. Martin na koni přijel, dobroty rozdal, na rozdíl
od loňského roku nesněžilo. Cestou domů jsme se zastavili v moštárně
pískomilům pro hobliny, a tudíž jsme společně spatřili nad
stodolou mezi hvězdami meteorit :-).
|
|
- Na
webu jsem našel mapu
rozlití Vltavy v Praze při povodni, včetně leteckých
fotografií. Pro zajímavost jsem sestřelil obrázek, který částečně
ukazuje čističku na Trojském ostrově, Hydrologický ústav a bývalou
Teslu Podbaba. Můžete porovnat s dřívějším leteckým snímkem
čističky.
|
Kulminující Vltava v Podbabě
|
- Na Dušičky (vzpomínka na všechny věrně zemřelé) jsem šel do
katedrály na 18. hodinu na mši. Kromě biskupa Malého, asi dvanácti
kapitulních kněží a katedrálního sboru přišlo tak třicet věřících.
V obrovské lodi katedrály překvapivě a trochu nepatřičně
vznikla komorní atmosféra, zaznělo rekviem od
Gabriela Fauré.
Jo, a před polednem jsme byli volit do obce i do pražského
zastupitelstva.
|
|
- V sobotu 26. října jsme odjeli vlakem do Liptála, program
standardní - to jest návštěvy známých a chlévů, večeře v
hospodě, lampiónový průvod a ohňostroj k 25. výročí postavení
nové školy. Kostel a hřbitov. Řezání dřeva na zimu.
Obec Liptál vydala moc hezkou knížku fotografií z "rodinných
alb". Najde se tam skoro každý. A samozřejmě i Helenin
prapradědeček Dobiáš. Do senátu šlo volit 17 % obyvatel obce.
Do Prahy jsem se vrátil 28. ("jen" hodina zpoždění
vlaku), holky přijely až 2. listopadu, neboť Iva měla celý týden
prázdniny.
Navzdory nevlídnému počasí jezdím do práce na kole, letos už to
bude přes 3000 km. Musel jsem vyměnit čínské pláště Kenda za náchodské
Vella, ty původní se na mokré dlažbě měnili v (sebe)vražedný nástroj.
|
Ohňostroj v Liptále
|
- 17. října jsme byli s Helou na koncertě ve Španělském sále.
Festival "Struny
podzimu 2002", řada "Crossover",
turecká dvojčata Güher a Süher Pekinel spolu se švýcarským
triem Jacques Lousier hráli jazzové improvizace podle Bacha. Moc mne
to nenadchlo, měl jsem pocit, že spojení dvojčat s triem nebylo
moc šťastné. Raději bych Bacha. Také zvuk v sále byl roztříštěný.
Pro mne nejsilnější byla skladba W. Lutoslawského "Variace na
Paganiniho téma pro dva klavíry" v
podání dvojčat. O přestávce jsme brousili reprezentačními
prostorami přilehlými ke Španělskému sálu, mají to na tom hradě
docela nóbl.
|
Španělský sál
|
-
Od DaSva máme půjčeno DVD Carmina
Burana, vydané firmou BMG.
Ivě se hudba zalíbila tak, že si pouští svižnější Smetáčkovu
nahrávku této Orffovy kompozice s Českou filharmonií z roku 1961. Našel
jsem i české
překlady textů.
|
|
Jak k nám přišli Ferda s Filipem.
Je třeba předeslat, že Ferda a Filip jsou pískomilové
a že nevíme, který je který. Začalo to tak, že koncem září jsme
na poli pálili staré větvě ze zahrady, a z jednoho z pytlů do ohně
vypadl chomáček, ve kterém byla mláďata rejsků malých. Zachránil
jsem čtyři a dal je do lahve od okurek, kterou shodou okolností měla
Iva na poli coby budoucí terárium pro páskovky.
Rejsek malý je náš nejmenší savec, ta mláďata byla na úrovni
batolat, trochu lezla, měla srst a viděla. Z literatury jsme se dozvěděli,
že to jsou příbuzní ježka, tedy hmyzožraví a s velmi rychlým
metabolizmem, sežerou za den tolik, co váží. Ti naši ale žrát
nechtěli, ač jsme jim nabízeli kde co. Za 3 dny byl pohřeb a bylo jasné,
že musíme pořídit náhradu.
Zjistili jsme si, že vhodným zvířátkem pro začínající chovatele
je křečík džungarský, nejlépe dva samečci, že se lépe snášejí.
A koupíme lepené akvárium, kdybychom chtěli přejít ze savců na rybičky.
A do něj kolotoč, to mají křečíci rádi.
S takovými instrukcemi vyrazily holky do zverimexu. V prvním neměli ani
chloupek. Ve druhém žádné křečíky, jen pískomily. Koupily tedy dle
instrukcí dva samečky (jenže u pískomilů jsou snášenlivější samičky)
a k tomu kolotoč, který ovšem pískomilové rádi nemají. Místo akvária
terárium. Ale radost veliká.
Takže co je u pískomilů nového:
23. září se k nám nastěhovali
5. října: udělal jsem jim z překližky domeček, který během pár
hodin zaplnili hoblinami a cucky papíru.
7. října: jeden z nich do krve kousnul Ivu do prstu.
2. listopadu: pomalu dohlodávají PVC trubku, kterou dostali na prolézání
|
Pískomil
mongolský
Pískomilové
- etologie, fyziologie, domácí chov a výživa
Pískomil zapékaný
|
- 1. října 2002: po delší odmlce, způsobené tím, že jsem neměl
doma počítač, konečně aktualizuji web. Zatím jen stručně o událostech
uplynulých dnů: Iva postoupila do 2. třídy základní školy, byli
jsme v Jeseníku, pokosili pole, neudrželi naživu čtyři rejsky malé,
rozrostli jsme se o dva pískomily a nový počítač, byli s Pájou a
Máťou na výletě na Kokoříně, navštívili nás Čertíkovi, přišlo
první číslo české
mutace časopisu National Geographic...
|
|
- Konečně jsem dodělal z Mirkových obrázků animaci
výstavby domečku se zelenou střechou. Animace má asi 670 kB, tak mějte
strpení. A omlouvám se, na některých počítačích animace
nefungovala, teď (1.10.2002) je to snad lepší. Když ne, dejte vědět.
|
|
- Poslední týden v srpnu jsem si vzal dovolenou, a strávili jsme ji
krásně s Jitkou, Honzou, Kačkou a Kubou na chaloupce v Horním
Polubném. Jezdili jsme na kolech, třeba na Jizerku
či k protržené
přehradě, jeli jsme vláčkem
z Kořenova do Harrachova a zpět s juknutím na Mumlavské vodopády,
zobali jsme borůvky a bylo nám moc dobře. Chaloupku tak před pětadvaceti
lety zbudovali Jitčini rodiče, Honza s dalšími příbuznými přidal
lyžařský vlek, časomíru, houpačku a další kratochvíle.
V neděli jsme byli na mši v našem oblíbeném kostele
v Příchovicích.
V Jizerkách jsme letos byli už podruhé, jak je vidět z květnových
indexů fotek.
|
V dešti u Mumlavských vodopádů
|
- V týdnu od 19. jsem na cesty do práce musel vyhledat náhradní
trasy, většinou jsem jezdil přes Jenerálku a Hanspaulku, také
Strahovskými zahradami.
|
|
- 12. srpna se povodeň valí na Prahu, Vltava je pořád plná
po okraj, předpovědi už naznačují padesátiletou vodu, televize i
rozhlas nepřetržitě vysílají povodňové zpravodajství.
13. srpna voda dorazila, a je sto- a více letá. Do města už
autobus ze Suchdola jel přes Jenerálku. V práci jsem si nasbíral cédéčka
a vše potřebné k práci doma a prchám zpět na Suchdol, metro ještě
jezdí, ale jak dlouho ještě bude...?
Iva se vrátila z podruhé vyplavené Sluneční zátoky, vzdorovali
vodě týden, stihli ještě kormidelnické zkoušky. Povodeň v Písku
a voda v kajutách a umývárnách vynutily zrušení
tábora. Od autobusu Hela přivedla osm dětí, Soňa s Boříkem
odjely ještě večer, Míra odvezl 5 dětí další den.
- Až do pátku jsem pracoval doma, cesta do práce zatopenou Prahou
by trvala příliš dlouho. Metro je zaplavené. Večer se občas
jdeme podívat na skály nad řeku, to, co vidíme, bere řeč. Kdyby
voda zaplavila silnici, řekl bych, že je velká povodeň. Jenže ve
středu Vltava omývá i kralupskou železnici, která je o tři metry
výš. Ještě v sobotu je voda na silnici, vůbec se jí z Prahy
nechce. Úžasně zafungovaly protipovodňové zábrany, které zabránily
zaplavení Starého Města.
|
Čistírna odpadních vod v Tróji
|
-
Hela byla v cykloservisu Adam, vypadá to, že mi opravdu
za své
invalidní důchody (nedávno přiznané) koupí kolo. A také se
stalo. Po delším uvažování nad
parametry jsem zvolil Hornet od firmy Superior. Nakoupil jsem u
Davida Adama (měl mít svatbu v Roztokách na zámečku, ale ten je pod vodou,
budou se brát na Okoři)...
- Kolo Favorit převezme Hela, ujel jsem letos na něm 1840 km.
|
Kolo Hornet
|
- V neděli cestou od Mirka jsme se stavili v Nehvizdech
zkouknout Michalovo nové bydlení. Je
to menší, než co jsme viděli v Poříčí, ale prima. Tomáš s
Matějem mají konečně spoustu prostoru, a zabydleli se rychle. Ani
se nám nechtělo pryč.
- Večer jsme po překvapivě rychlém průjezdu Prahou nakrmili králíky
a kočky. Povodně v Jižních Čechách pokračují, ve Varvažově
na Avii zabil strom oddílovou vedoucí. Prahu velká voda navštíví
také.
|
|
- V pátek večer jsme s Helou do zeleného Ládi nacpali kola a
vyrazili do Velkého
Poříčí. Vltava je plná vody, Praha se připravuje na
dvacetiletou vodu, v podjezdu pod tratí v Podbabě je voda. Ve Velkém
Poříčí už byli Vlci (takže se sešly tři páry s dětmi odloženými
do SZ). Společně jsme zkolaudovali dřevěný dům s drnovou střechou,
je to paráda a strašná spousta práce. Nad alby jsme vzpomínali na
společné akce a výlety.
Na sobotu nám Míra připravil cyklovýlet, kterého se on neúčastnil.
Trasa: Ždárky, přes les do Machova,
Řeřišný (Hájovna
v Řeřišném byla postavena roku 1852 v pozdně klasicistním
slohu. Nad vchodem jsou znaky opata a konventu broumovského kláštera,
v hájovně jsme měli asi v roce 1988 kapitánskou akci, pamětníci
vzpomenou na mumie v podání Pavla a Jéni), a potom "Vyhlídkovou
cestou č. 4001", na Americe na nás čekal Míra, dali jsme
si buřta a ve třech (všichni na osvědčených kolech zn. Favorit z
roku raz dva) jsme vyrazili do Police a Hronova
vstříc slejváku. Hezky nám to Míra vybral. V neděli jsme
vyrazili do kostela,
Jíťa ve farnosti pracovala s dětmi v Sedmikrásku.
- A ještě jedna poťouchlost, jak už je život tropí: Kajka s
Jirkou na Mýtince bydlí u Vlkovy sestry. Ještě že jsme Dvořákom
říkali, že někde na Mýtince bydlí naši nepřímí známí ... ať
je tam zkusí najít.
|
Velké Poříčí
Hájovna v Řeřišném
|
- V pondělí 5. srpna navečer přijel z Velkého Poříčí MM s Aničkou,
Martinem a Mirkem - zítra se tyto děti spolu s Ivou promění v námořníky
a odfrčí do Sluneční zátoky.
6. srpna v 10 hodin odjeli. Iva byla statečná, možná také proto,
že jsme koupili moc pěkný kufr Harrier
v olověně šedé barvě. (Při jeho nákupu v Tescu
(Národní) jsme si vybrali jinou barvu, ale prodavač nebyl schopen
kufr otevřít, protože nějaký vtipálek změnil číselný kód zámku).
Iva má SZ osahanou z bejby
zátoky, pár dětí, které tam budou, už zná. U autobusu jsme
se dozvěděli, že 2. běh se kvůli pohnojené Landě nemohl koupat.
Ach ti rybáři.
Bez Ivy si s Helou volna moc neužijeme, protože máme na starost
babiččiny králíky a kočičky, o záplavě blum k zavařování
nemluvě.
V týdnu začalo pršet, na horní Vltavě jsou povodně. Sluneční zátoku
to vyplavilo, nicméně voda odtekla, pan Jahoda vyčistil studny, tábor
pokračuje.
|
fotka z odjezdu
|
Zatímco Hela byla v Podluží, já jsem sháněl dárečky pro Liptálské.
Už dříve jsem dělal průzkum v kompaktních foťácích pro Dášu. Výsledky
průzkumu vzaly za své poté, co jsem u Škody ve Vodičkově uviděl
Nikona zoom 28-70 se snadným ovládáním, makro režimem a velmi příznivou
cenou. Nafotil jsem s ním pár obrázků, byl to docela rozdíl, běhat
po Praze s 200 gramovým drobečkem. Jsem spíše zvyklý vláčet své
desetikilové "praktikové" sklenářství.
|
nikon
|
V úterý 30.7.2002 jsme opustily Libora a
odjely jsme autobusem do podhůří Lužických hor na chalupu Hanky H.,
která je v Horním Podluží. Hanka má dvě ratolesti: Evičku a
Dominika. Bylo krásně. Chodili jsme se koupat do venkovního bazénu u
vedlejšího penzionu Jana. Vyjeli jsme také do Chřibské, kde je sklárna,
která je založena roku 1414. Viděli jsme skláře, jak odlévají a
vyfukují krásné umělecké předměty. Bylo jim pěkné vedro, které
zaháněli Březňákem /značka místního piva/. Šli jsme potom do
podnikové prodejny, kde jsme zanechali nějaký peníz.
Ve středu jsme vylezly na zříceninu loupežnického
hradu Tolštejn. Ve čtvrtek jsme se zabalili a s Ivčou odjely zase
autobusem za Liborem.
|
|
- V pátek ráno návštěva vyrazila směr Karlštejn, Hela půjčila
od dědy piliňák (Láďa, co jezdí na plyn) a v podvečer jsme
vyrazili hledat Pavlovu chatu, která se schovává v zátoce Orlické
přehrady, tak na půl cesty mezi zámkem Orlík a hradem Zvíkov,
poblíž Varvažova.
Chatu jsme našli, stejně jako spoustu praváků,
navštívili jsme jak šlechtický
Orlík s laskavou péčí o návštěvníka, tak královský
Zvíkov. Prohlídka Zvíkova je bez průvodce, člověk si může
vychutnat (a taky vyfotit :-) každé zákoutí. V jídelně hrálo a
hrálo kvarteto (zobcové flétny a fagot). Obě památky je záhodno
navštívit po ránu, než vypukne shon.
Koupali jsme se v přehradě, večer pozorovali netopýry, zaveslovali
jsme si na pramici. Byla to naše malá dovolená, díky moc, Pavle a
Gábino.
Vrátili jsme se do Prahy v pondělí dopoledne, já do práce,
holky hned v úterý frčí do Lužických hor za Hankou, Evičkou a
Dominikem.
|
|
- Ve středu 24. na Suchdol dorazil z Velkého Poříčí MM s rodinou
a navíc se spřátelenou norskou rodinkou, kterou ovšem vzápětí předal
Monice do Stodůlek. Norští chlapečkové jsou hodní, leč seversky
volně vychovávaní = z našeho pohledu neposlušní. Obě rodinky se
ve čtvrtek potloukaly po Praze, ledva vylezli na zvonici sv. Mikuláše
na Malé Straně, chlapečkové museli čůrat. Po večerech jsme klábosili
nad fernetem a taky jsme s Mírou přičinili pár poznámek do glosáře
Sluneční zátoky.
Zaplať pánbů za tu návštěvu. V srpnu aspoň na skok vyrazíme
konečně zkolaudovat ten zelený dům.
Vzpomínky: MM nás v roce 1990 vytáhnul do Norska, první výprava
Sluneční zátoky (bylo nás, tuším, 14 kapitánů) na nefalšovaný
západ, stihli jsme (vlakem) národní parky Rago a Rondane, bývalé
hl. město Trondheim a taky Oslo a řadu dalších míst.
Hezký
deník z velmi podobné akce jsem našel. A jsou tam i pěkné
fotky. (Taky máme takové :-).
A z Míry se stal příležitostný průvodce zájezdů do Skandinávie.
|
Obrázek z výpravy do Norska, která se hodně podobá té výpravě naší.
|
- Jako slaměný vdovec jsem se po večerech činil: sklidil a zavařit
meruňky, posekal přerostlou trávu na zahrádce, přeházel kompost,
s Pavlem K. tři piva v Krušovické, na poli zakompostoval seno na
poli, vytrhal bodláky a kopřivy, sklidil okurky, .. Ještě že občas
pršelo. A taky jsem založil nový
web Sluneční zátoky. V neděli mše na Strahově.
A byl jsem rád, že se ty moje "dvě" zase vrátily, i když
s půlhodinovým zpožděním (vichřice někde u Pardubic složila
stromy před vlakem i za vlakem).
- Pražská
informační služba: Strahovský klášter řádu premonstrátů byl založen r. 1140 Vladislavem
II. Dnešní barokní podoba je z 2. poloviny 17. a z 18. století (J. B.
Mathey, A. Lurago, I. J. Palliardi). V areálu se nachází kostel Nanebevzetí
Panny Marie (1743 - 1752), Strahovská obrazárna, vzácná Strahovská
knihovna s množstvím středověkých iluminovaných rukopisů, map, globů a
grafických listů, barokní Teologický sál (1671 - 1679) a klasicistní
Filozofický sál (1785 - 1794) zdobený freskami A. Maultbertsche.
|
|
- V pátek 12. července jsme odjeli "Bečvou" do Vsetína,
z nádraží si nás odvezli Jožin s Dášou do Liptála. Dáša
napekla 9 frgálů, Jožin zabil dva micáky. K obědu kyselica, k večeři
třeba škvařenica, kalíšek vždycky (pomůcka: moravsko-český
slovník). Zkrátka ve Valašském
království se žije skromně a královsky. V neděli jsem se vrátil
zase Bečvou do Prahy, holky se budou mít královsky ještě celý týden.
A ještě něco: evangelický
kostel v Liptále zbudoval Helenin prapradědeček, farář
Bohumil Dobiáš.
|
|
- 9. června po odpolední mši v u sv. Matěje pater Machač (požehnaných
87 let) pokřtil sestry Markétu Annu a Gabrielu Barboru Š. Byli jsme
s Ivou v kostele a potom i na malé oslavě u Anny a Barbary doma - a
byl to milý podvečer. Však jsme se taky vrátili z Baby domů o půl
jedenácté. Hela nebyla na Babě, ale na babinci - s trenérkama v
Hostivicích, a domů se vrátila ještě později.
- Z časopisu Respekt: Matějská pouť se dlouhá staletí slavila u
kostela sv. Matěje nad šáreckým údolím. Kostel podle kronikáře
Václava Hájka z Libočan dal postavit přemyslovský kníže
Boleslav II, kterého kolem roku 970 napadl v Šárce medvěd. Kronikář
uvádí, že v dramatické chvíli se objevil neznámý muž, který
zahnal šelmu holí. Poté, co se knížeti představil jako apoštol
Matěj, opět zmizel mezi stromy. Boleslav pak z vděčnosti založil
na místě své záchrany kostelík
|
Pohlednice byla odeslána r. 1899,
našel jsem ji na
http://pohlednice.marconi-media.cz/
.
|
- První týden prázdnin jsme strávili v Jeseníku u mojí mámy.
Zkrotili jsme zplanělé růže na zahrádce. Vyšlápli jsme si z
Červenohorského sedla přes Šerák do Jeseníku, byli ve Velkých
Losinách na zámku a na termálním koupališti (Velké
Losiny určitě stojí za návštěvu). Kajka s Jirkou, Vojtou a
Vítkem se z ničeho nic přestěhovali ke známým do chalupy na Mýtinku,
kousek od restaurace Krásná
vyhlídka. Muzicírují si tam, koukají na sýčka, jeleny a na
panorama Jeseníků. A Jirka už je taky na
webu. Na Křížovém
vrchu už nemají pštrosy (v únoru ještě měli), ale kozy. Byli jsme u rodičů Jirky
na chaloupce a koupali se v Arcibiskupském
lomu a v lomu Rampa poblíž a žasli,
jak tato krajina bývala kultivovaná a srostlá s kamenictvím.
Okoukli jsme Vodopády
Stříbrného potoka u Skorošic (na tamní pile v padesátých
letech dělal můj táta), v Nýznerově hned vedle koupil pozemek
bratr Vít. Zajímá-li vás historie této oblasti, najděte si povídání
o obcích Černá Voda, Žulová a Skorošice na stránkách Šumperského
(!) regionu. Nebo také na webu Rychlebských
hor.
|
|
- Od 21. do 25.6. jsme byli ve Sluneční zátoce - stavět stany,
uklízet kuchyň, sem tam něco posekat ... Taky jsme absolvovali pár
procházek po okolí, projížďky na pramicích a kanoích.
Nafotil jsem skoro tři filmy, chystám se udělat web o SZ pro rodiče
a kapitány, stávající
Davidovy stránky zamlčují spoustu úžasných (:-) informací
- třeba k čemu je třetí řehtačka nebo co je to želva.
|
Bejby zátoka |
- 20.6.
jsem na web přidal:
a) Suchdolský most (do zajímavostí)
b) Moji cyklotrasu mezi Suchdolem a Vinohrady (viz Libor v rodině).
|
|
|
|
- O víkendu (14. června) u nás byli Pája a Máťa, takže program rozličný
(zahrádka, koloběžky, pole, suchdolský bazén, výlet na Okoř, film
Shrek, Obrazárna pražského
hradu, Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha...).
|
|
- V pátek (14.6.2002) večer jsme byli volit
do parlamentu. Volilo necelých 60% voličů, na čemž vydělali komunisti.
Vyhráli socdemáci, lidem se líbí žít na dluh.
|
|
- V neděli (9. 6. 2002) odpoledne jsme byli v Tuležimi
a pak u Čertíků na kus řeči hlavně o Worzechu.
|
|
- Dálniční obchvat Prahy spolu s přivaděčem hodlají obchvátit
naše pole nad Vltavou. Z archivu Týdne jsem přidal článek o Suchdolském
mostu.
|
|
- Zveřejnil jsem indexy fotek - aspoň je vidět, co děláme.
|
|
|
|
- V červnu 2002 jsem začal páchat tento web.
|
|
|
|
- "Palečky" pro převod stop/palců na centimetry.
|
|
|