LiFe
online

... 2002
Předchozí ] Nahoru ]

Rodina
Oblíbená místa
Fotky
Zajímavosti
Kalendář 2006
Bývávalo ...
Obsah

Jak šly dny v roce 2002:

  • Svátky Vánoční jsme prožili v pohodě v Praze pokryté ledovým škraloupem. Iva se radovala ze sedačky pro Elišku "ChouChou" Sušenkovou a statečně si nechala propíchnout uši, aby se mohla pochlubit náušnicemi.
    Na Boží hod odpoledne jsme vyrazili do Malé Kyšice za Mílou, Petrem, Pavlínou a Martinem. Vyvětrali a klouzali jsme se v okolních lesích. Ivina nová skládací koloběžka se na ledu příliš neosvědčila :-)
  • 21. prosince jsme byli s Helou spolu s Čertem k zahlédnutí v zamrzlé Tuležimi. Iva zůstala v teple v "peklíčku". A Hela v těchto dnech obrazila spoustu milých známých.
  • Ve středu 18. se na suchdolské ZŠ se konala školní besídka. Stohlavý dětský sbor zpíval ve vestibulu koledy. V koledě "Půjdem spolu do Betléma" jako jedna ze čtyř sólistek zpívala s chutí (a nastydlá a s čerstvě rozbitým nosem) také Iva. 
    Zatopené divadlo "V Dlouhé" dostalo od školy deset tisíc jako výtěžek sběru papíru.
    Fotka Jiřího Bárty je tu proto, že také on na besídce vystoupil.

    A Hela už má napečíno! Dědova akce "rozšíření garážových vrat" je za námi, zbývá už jen omítnout a natřít sloupek. A taky kalendář jsme letos vyrobili rekordně brzy - byl hotov už 9. prosince, což je zajisté náš rekord. 
    S kalendářem souvisí text níže, který zveřejňuji, protože: 
    (a) je to vůbec poprvé, co nám někdo skrze tento web "Klidně napsal"
    (b) kdoví kdy zase dostaneme pochvalu :-),
    (c) dýchla z něj na nás dobře vychlazená becherovka
    (d) (last, but not least) přejeme Honzovi, Zuzaně a všem, kdo se pročetli až sem, požehnané Vánoce a zdravý rok 2003 !!!

    Odesláno: 18. prosince 2002 15:03
    Komu: fettr@volny.cz
    Předmět: prispevek - prohlaseni k obcanum

    Libor napsal vzkaz, a tak dne 12.12.2002 na magicke datum, sesel jsem se s Helou a Liborem pred vanocemi na obed v "kantyne" za rohem....okupujeme totiz kancelare na Vinohradech nedaleko od sebe. Obdrzeli jsme mily darek a v teto souvislosti bychom chteli (rozumejte Volakovi) ucinit prohlaseni> 

    Prohlaseni: "Dekujeme za mily darek. Dekujeme za prekrasny darek a sklanime poklonu Liborovu oku. Krasne Vanoce."

    Honza a Zuzana 

Jiří Bárta

 

  • 16. prosince jsem se zalekl sněhového poprašku,  náledí (bratr Radim si před týdnem hnusně zlomil nohu a leží ve špitále v Jeseníku) a předpovědi počasí, a vyrazil do práce hromadnou dopravou. Ufff. Jízda na kole v mrazu je slabej odvar proti cestování tramvají. Zlatej bicykl. Naštěstí příští týden už má sníh odplavat :(, a kdyby ne, tak má začít jezdit áčko. Od povodní jsem na kole do práce najezdil asi 2000 km.
    Iva měla besídku v domě dětí, kde "koledovala" na zobcovku. Prý hrála dobře. Začíná s druhým dílem "Daniela".
    A včera jsme byli na návštěvě a nanukovém dortu u Zuzky s Ondrou. Ondra laskavě vyčistí jesenické pendlovky, jo a taky jezdí do práce na kole, které má vybaveno mimo jiné brzdovým světlem a blinkry. A dali si pod stromeček digitální foťák - začínám být nervózní, protože už je to třetí výskyt digiťáku v blízkém okolí. 
72750002.jpg (60526 bytes)

Radimova polámaná noha

Našel se nadšenec a obětavec Pavel, který u nás na domě začíná budovat přístupový bod sítě www.czfree.net (Czfree.net je projekt neziskové širokopásmové sítě v České republice). Pokud se mu to povede, rozběhne do vánoc testování.
(Chcete-li se dobře pobavit, přečtěte si u Pavla v sekci "otherz" perličky učitele Babky)
  • 5. prosince jsme v Míčovně na Hradě (nad kterým září neonové srdce jako symbol končící Havlovy éry) uzavřeli náš malý podzimní "crossover" cyklus ve společnosti cikánského sexteta Roby Lakatose. Virtuozní maďarský a swingující "unplugged" nářez z filmových melodií. Fotku jsem našel na http://www.jazzreview.com/. A vzorek hudby je k slyšení u Deutsche Gramophon.
Jazz Photo
Roby Lakatos

 

  • Poslední listopadový víkend jsme vyrazili do Jeseníku, oslavit babiččiny narozeniny a Ivin svátek. A jako obvykle jsme přepadli chalupu na Mýtince, odměnou nám byl krátký koncert pro dvě flétny a violoncello.
    Cestovali jsme dědovým piliňákem, na zpáteční cestě Hela srazila spotřebu na 8 litrů plynu/100 km. To 'de, ne?
  • Ve čtvrtek jsme byli na dalším koncertu cyklu Crossover, tentokrát v románských sklepech pod Starým královským palácem. Dan Bárta zpíval také královsky. Vesměs písničky z Illustratosféry. Když jsem hledal něco o tomto albu, našel jsem na http://www.dobrocinna.aukce.cz/barta.htm tuto charakteristiku a fotku:
    Dan Bárta
    Zpěvák, autor hudby a textů, filmový herec, ale také výborný fotograf. A to ne jen tak ledajaký! Fascinují ho nejen vážky, obdivuje přírodu a vydává se za ní do českých lesů i do tropických pralesů. O kom je řeč? O jedné z nepřehlédnutelných postav naší kulturní scény o Danielu Bártovi. "Mám rád nejenom vážky, hmyz nebo ptáky. Příroda je prostě úžasná. Když jsem byl malý, chtěl jsem být veterinářem, ale nešla mi matika, fyzika a chemie, tak jsem to vzdal," vzpomíná...

    Tuto fotografii vážky, Dan Bárta pořídil kdesi uprostřed Kostarických pralesů. A pro úplné fajnšmekry: je to sameček Argia Oculata.
    Rozměr fotografie: 40 x 69 cm

    A co Dan Bárta vzkázal (nejen) nevidomým hudebníkům, pro které je určen výtěžek z této Dobročinné aukce?

    "Kdyby vás, náhodou, milí hudebníci, přestalo uspokojovat, jak hrajete, vyměňte si nástroj s kamarádem. A to dříve, než bude pozdě." Dan Bárta

vazka.jpg (86991 bytes)
  • Víkend od 22. jsme laskavostí Jitky a Honzy strávili v Horním Polubném na cvrnďovic chaloupce. Připadalo mi, jako by od našeho pobytu v srpnu uplynulo jen pár dní. Sobota krásně propršela, ale došli jsme si zatočit klikou závory na nádraží jakož i do "Luční" hospody nad Kořenovem. Iva s chutí hrála na flétnu, možná také proto, že dostala stojan na noty.
    V neděli krátký výlet na rozhlednu Štěpánka, průzračný vzduch, zasněžené hřebeny Krkonoš, inverzní mraky nad Tanvaldem. A cestou do Prahy zastávka v akvaparku v Jablonci nad Nisou. Děti blažené, i když jejich kašlíky se teď už mění v kašle.
Vlnobití
Akvapark Jablonec
  • Koncem týdne se ve vylidněné Praze konal summit NATO. Popovodňový dopravní zmatek byl umocněn. V pátek jsem kvůli lijáku jel do práce dopravou: dopadlo to tak, že jsem ze Spálené šel do Macronu pěšky - tramvaje tam nejely, aby nepřekážely limuzínám. Pozitivním důsledkem summitu bylo, že některé děti odjely na školy v přírodě - tudíž u nás byla vzácná návštěva až z Baby - Hanka s Petrem. Ve scrabblích nás rozdrtili, naštěstí jsem se mohl vymlouvat na bouli na hlavě :-).
  • Den studentstva jsme "oslavili" u Michala v Nehvizdech pojídáním horkovzdušného kuřete. Na kolaudaci domečku přijeli i Jana s Jirkou z Mělníka. Děti (Tomáš, Matěj, Iva, Martin a Lucka) se stáhly do dětského pokoje v patře, rodičové klábosili v přízemí.
    Janin táta nevědomky pojmenoval nové!! dědovo auto (Fabia Combi), protože barvu "šedá metalíza stone" přesmykl na "šedá metalíza slon". Děda si v 81 letech koupil první nové auto, Škodovka dědu nalákala akcí "kombi za kombi", odnesl to chudák zelený Láďa.

Dědův slon
16. listopadu jsem dostal pravý hák a strávil večer v mrákotách. A stalo se to takto: odpoledne jsem šel s dědou k jeho garáži přezouvat "láďu"  na zimu. Skončili jsme tak kolem půl šesté, tma už nějakou chvíli byla, a cestou domů jsem na křižovatce před menzou spatřil chlápka s knírkem a delšími černými vlasy, který vypadal docela podezřele - proč by kdo postával v sobotu večer v univerzitním areálu a kouřil? Takže jsem zbystřil uši a šel dál domů. Jenže jsem za sebou z parkoviště u menzy zaslechl nepatřičné skřípání. Asi tam někdo vybírá auta! Přemýšlím, zda si toho nevšímat, ale ta lhostejnost by mne mrzela, obrátil jsem se zpět a rychle šel k parkovišti, ostatně zlodějíčkové zpravidla rychle utečou, je-li kdo nablízku. Jak lze tušit z dalších událostí, nebyli to zlodějíčkové, pročež další průběh večera už si pamatuju velmi nezřetelně a útržkovitě: 
- u aut jsem zahlédl další dva hošánky, jeden menší s rolákem přetaženým přes pusu, druhý docela habán s vyholenou hlavou, tak nějak jsem usoudil, že sbírají espézetky,
- v další vzpomínce se nacházím na zemi, rozbité brýle jsou kdesi daleko ode mne, v puse kousek odlomeného zubu
- kolem mne ležícího na zemi projelo nějaké auto (hoši asi odjeli)
- pak (jak se mlhavě domnívám) jsem vyrazil na rektorát říci hlídačům z agentury, že jim někdo vybírá auta
- v další vzpomínce se nacházím ve vrátnici rektorátu, přemýšlím, kde to vlastně jsem, proč nemám brýle, proč mám na temeni krvácející bouli, proč mne bolí čelist a krk. Tamním hlídačům nejsem schopen říct ani telefon domů, musím ho najít v telefonním seznamu - naštěstí mlhavě vím, jak se jmenuju :-). Doma telefon nikdo nebere, Hela je na babinci a Iva s kamarádkou v kině.
- rozmašírované brýle jsem našel v kapse (asi je tam dali hlídači, kteří se šli podívat k parkovišti), mátožně začínám komunikovat s hlídači; lékaře nechci, čelist i hlavu  mám celou, pomalu mi dochází, že jsem dostal ránu, abych si nic nepamatoval, zjevně to funguje; bouli na temeni a odřené lokty mám od pádu na zem; měl bych jít domů - Iva se má vrátit z kina, ale odejít ještě nejsem schopen; hlídači říkají, že vykrádání aut je až tak nezajímá, auta hlídat nemají; ptám se, kolik je hodin, ale odpověď nejsem schopen vyhodnotit.
- přijel policajt z Dejvic, asi se s ním bavím, byl se podívat na parkovišti, auta prý vykradená nejsou, pokud bych chtěl sepsat protokol, musel bych do Peléovy ulice do Dejvic, a před tím bych musel mít lékařskou zprávu, nic z toho mne neláká, musím domů, kde stále nikdo není, abych převzal Ivu, neorientuji se v čase.
- policajt mne veze domů, mudruje, zda se mnou má jít do patra, když doma nikdo není; jeho problém vyřešila Hela, která se zrovna vrátila z babince, převzala si mne. A Iva zůstala po kině u kamarádky Lucky, neb táta doma nebyl - celé to mé mátožení trvalo asi dvě hodiny
- během večera se mi pomalu čistí vědomí, vypadá to, že jsem měl otřes mozku (nebo co to v té hlavě mám).
  • Česká komora architektů v souvislosti s povodněmi vydala katalog a uspořádala výstavu "Úsporný dům 2002". Na výstavě nás překvapilo, kolik návrhů bylo s rovnou střechou a svou koncepcí se blížilo Čertově "ubytovně". I netypový dům může být levný. A některé byly i hezké.
  • V neděli 10. listopadu večer byly suchdolské děti s lampiony přivolávat sv. Martina na koni. Martin na koni přijel, dobroty rozdal, na rozdíl od loňského roku nesněžilo. Cestou domů jsme se zastavili v moštárně pískomilům pro hobliny, a tudíž jsme společně spatřili nad stodolou mezi hvězdami meteorit :-).
  • legenda.gif (12192 bytes)Na webu jsem našel mapu rozlití Vltavy v Praze při povodni, včetně leteckých fotografií.  Pro zajímavost jsem sestřelil obrázek, který částečně ukazuje čističku na Trojském ostrově, Hydrologický ústav a bývalou Teslu Podbaba. Můžete porovnat s dřívějším leteckým snímkem čističky.
vodohospodářský ústav.jpg (139639 bytes)
Kulminující Vltava v Podbabě
  • Na Dušičky (vzpomínka na všechny věrně zemřelé) jsem šel do katedrály na 18. hodinu na mši. Kromě biskupa Malého, asi dvanácti kapitulních kněží a katedrálního sboru přišlo tak třicet věřících. V obrovské lodi katedrály překvapivě a trochu nepatřičně vznikla komorní atmosféra, zaznělo rekviem od Gabriela Fauré.
    Jo, a před polednem jsme byli volit do obce i do pražského zastupitelstva.
  • V sobotu 26. října jsme odjeli vlakem do Liptála, program standardní - to jest návštěvy známých a chlévů, večeře v hospodě, lampiónový průvod a ohňostroj k 25. výročí postavení nové školy. Kostel a hřbitov. Řezání dřeva na zimu. 
    Obec Liptál vydala moc hezkou knížku fotografií z "rodinných alb". Najde se tam skoro každý. A samozřejmě i Helenin prapradědeček Dobiáš. Do senátu šlo volit 17 % obyvatel obce.
    Do Prahy jsem se vrátil 28. ("jen" hodina zpoždění vlaku), holky přijely až 2. listopadu, neboť Iva měla celý týden prázdniny. 
    Navzdory nevlídnému počasí jezdím do práce na kole, letos už to bude přes 3000 km. Musel jsem vyměnit čínské pláště Kenda za náchodské Vella, ty původní se na mokré dlažbě měnili v (sebe)vražedný nástroj.
liptal_ohno.jpg (64988 bytes)
Ohňostroj v Liptále
  • 17. října jsme byli s Helou na koncertě ve Španělském sále. Festival "Struny podzimu 2002", řada "Crossover", turecká dvojčata Güher a Süher Pekinel spolu se švýcarským triem Jacques Lousier hráli jazzové improvizace podle Bacha. Moc mne to nenadchlo, měl jsem pocit, že spojení dvojčat s triem nebylo moc šťastné. Raději bych Bacha. Také zvuk v sále byl roztříštěný. Pro mne nejsilnější byla skladba W. Lutoslawského "Variace na Paganiniho téma pro dva klavíry" v podání dvojčat. O přestávce jsme brousili reprezentačními prostorami přilehlými ke Španělskému sálu, mají to na tom hradě docela nóbl.
spanelak_big.jpg (55614 bytes)
Španělský sál

 

  • Od DaSva máme půjčeno DVD Carmina Burana, vydané firmou BMG. Ivě se hudba zalíbila tak, že si pouští svižnější Smetáčkovu nahrávku této Orffovy kompozice s Českou filharmonií z roku 1961. Našel jsem i české překlady textů.
Jak k nám přišli Ferda s Filipem.
Je třeba předeslat, že Ferda a Filip jsou pískomilové a že nevíme, který je který. Začalo to tak, že koncem září jsme na poli pálili staré větvě ze zahrady, a z jednoho z pytlů do ohně vypadl chomáček, ve kterém byla mláďata rejsků malých. Zachránil jsem čtyři a dal je do lahve od okurek, kterou shodou okolností měla Iva na poli coby budoucí terárium pro páskovky. 
Rejsek malý je náš nejmenší savec, ta mláďata byla na úrovni batolat, trochu lezla, měla srst a viděla. Z literatury jsme se dozvěděli, že to jsou příbuzní ježka, tedy hmyzožraví a s velmi rychlým metabolizmem, sežerou za den tolik, co váží.  Ti naši ale žrát nechtěli, ač jsme jim nabízeli kde co. Za 3 dny byl pohřeb a bylo jasné, že musíme pořídit náhradu.
Zjistili jsme si, že vhodným zvířátkem pro začínající chovatele je křečík džungarský, nejlépe dva samečci, že se lépe snášejí. A koupíme lepené akvárium, kdybychom chtěli přejít ze savců na rybičky. A do něj kolotoč, to mají křečíci rádi.
S takovými instrukcemi vyrazily holky do zverimexu. V prvním neměli ani chloupek. Ve druhém žádné křečíky, jen pískomily. Koupily tedy dle instrukcí dva samečky (jenže u pískomilů jsou snášenlivější samičky) a k tomu kolotoč, který ovšem pískomilové rádi nemají. Místo akvária terárium. Ale radost veliká.
Takže co je u pískomilů nového:
23. září se k nám nastěhovali
5. října: udělal jsem jim z překližky domeček, který během pár hodin zaplnili hoblinami a cucky papíru.
7. října: jeden z nich do krve kousnul Ivu do prstu.
2. listopadu: pomalu dohlodávají PVC trubku, kterou dostali na prolézání

Pískomil mongolský

Pískomilové - etologie, fyziologie, domácí chov a výživa

Pískomil zapékaný

  • 1. října 2002: po delší odmlce, způsobené tím, že jsem neměl doma počítač, konečně aktualizuji web. Zatím jen stručně o událostech uplynulých dnů: Iva postoupila do 2. třídy základní školy, byli jsme v Jeseníku, pokosili pole, neudrželi naživu čtyři rejsky malé, rozrostli jsme se o dva pískomily a nový počítač, byli s Pájou a Máťou na výletě na Kokoříně, navštívili nás Čertíkovi, přišlo první číslo české mutace časopisu National Geographic...
  • Konečně jsem dodělal z Mirkových obrázků animaci výstavby domečku se zelenou střechou. Animace má asi 670 kB, tak mějte strpení. A omlouvám se, na některých počítačích animace nefungovala, teď (1.10.2002) je to snad lepší. Když ne, dejte vědět.
Zelený dům v bílém (60181 bytes)
  • Poslední týden v srpnu jsem si vzal dovolenou, a strávili jsme ji krásně s Jitkou, Honzou, Kačkou a Kubou na chaloupce v Horním Polubném. Jezdili jsme na kolech, třeba na Jizerku či k protržené přehradě, jeli jsme vláčkem z Kořenova do Harrachova a zpět s juknutím na Mumlavské vodopády, zobali jsme borůvky a bylo nám moc dobře. Chaloupku tak před pětadvaceti lety zbudovali Jitčini rodiče, Honza s dalšími příbuznými přidal lyžařský vlek, časomíru, houpačku a další kratochvíle.
    V neděli jsme byli na mši v našem oblíbeném kostele v Příchovicích.
    V Jizerkách jsme letos byli už podruhé, jak je vidět z květnových indexů fotek.
mumlava.JPG (195616 bytes)
V dešti u Mumlavských vodopádů
  • V týdnu od 19. jsem na cesty do práce musel vyhledat náhradní trasy, většinou jsem jezdil přes Jenerálku a Hanspaulku, také Strahovskými zahradami.
  • 12. srpna se povodeň valí na Prahu, Vltava je pořád plná po okraj, předpovědi už naznačují padesátiletou vodu, televize i rozhlas nepřetržitě vysílají povodňové zpravodajství.
    13. srpna voda dorazila, a je sto- a více letá. Do města už autobus ze Suchdola jel přes Jenerálku. V práci jsem si nasbíral cédéčka a vše potřebné k práci doma a prchám zpět na Suchdol, metro ještě jezdí, ale jak dlouho ještě bude...?
    Iva se vrátila z podruhé vyplavené Sluneční zátoky, vzdorovali vodě týden, stihli ještě kormidelnické zkoušky. Povodeň v Písku a voda v kajutách a umývárnách vynutily zrušení tábora. Od autobusu Hela přivedla osm dětí, Soňa s Boříkem odjely ještě večer, Míra odvezl 5 dětí další den.
  • Až do pátku jsem pracoval doma, cesta do práce zatopenou Prahou by trvala příliš dlouho. Metro je zaplavené. Večer se občas jdeme podívat na skály nad řeku, to, co vidíme, bere řeč. Kdyby voda zaplavila silnici, řekl bych, že je velká povodeň. Jenže ve středu Vltava omývá i kralupskou železnici, která je o tři metry výš. Ještě v sobotu je voda na silnici, vůbec se jí z Prahy nechce. Úžasně zafungovaly protipovodňové zábrany, které zabránily zaplavení Starého Města.
zaplavena_cisticka.jpeg (43996 bytes)
Čistírna odpadních vod v Tróji
  • Hela byla v cykloservisu Adam, vypadá to, že mi opravdu za své invalidní důchody (nedávno přiznané) koupí kolo. A také se stalo. Po delším uvažování nad parametry jsem zvolil Hornet od firmy Superior. Nakoupil jsem u Davida Adama (měl mít svatbu v Roztokách na zámečku, ale ten je pod vodou, budou se brát na Okoři)...
  • Kolo Favorit převezme Hela, ujel jsem letos na něm 1840 km.
Superior Hornet

Kolo Hornet

  • V neděli cestou od Mirka jsme se stavili v Nehvizdech zkouknout Michalovo nové bydlení. Je to menší, než co jsme viděli v Poříčí, ale prima. Tomáš s Matějem mají konečně spoustu prostoru, a zabydleli se rychle. Ani se nám nechtělo pryč.
  • Večer jsme po překvapivě rychlém průjezdu Prahou nakrmili králíky a kočky. Povodně v Jižních Čechách pokračují, ve Varvažově na Avii zabil strom oddílovou vedoucí. Prahu velká voda navštíví také.

Nehvizdy

  • V pátek večer jsme s Helou do zeleného Ládi nacpali kola a vyrazili do Velkého Poříčí. Vltava je plná vody, Praha se připravuje na dvacetiletou vodu, v podjezdu pod tratí v Podbabě je voda. Ve Velkém Poříčí už byli Vlci (takže se sešly tři páry s dětmi odloženými do SZ). Společně jsme zkolaudovali dřevěný dům s drnovou střechou, je to paráda a strašná spousta práce. Nad alby jsme vzpomínali na společné akce a výlety.
    Na sobotu nám Míra připravil cyklovýlet, kterého se on neúčastnil. Trasa: Ždárky, přes les do Machova, Řeřišný (Hájovna v Řeřišném byla postavena roku 1852 v pozdně klasicistním slohu. Nad vchodem jsou znaky opata a konventu broumovského kláštera, v hájovně jsme měli asi v roce 1988 kapitánskou akci, pamětníci vzpomenou na mumie v podání Pavla a Jéni), a potom "Vyhlídkovou cestou č. 4001", na Americe na nás čekal Míra, dali jsme si buřta a ve třech (všichni na osvědčených kolech zn. Favorit z roku raz dva) jsme vyrazili do Police a Hronova vstříc slejváku. Hezky nám to Míra vybral. V neděli jsme vyrazili do kostela, Jíťa ve farnosti pracovala s dětmi v Sedmikrásku.
  • A ještě jedna poťouchlost, jak už je život tropí: Kajka s Jirkou na Mýtince bydlí u Vlkovy sestry. Ještě že jsme Dvořákom říkali, že někde na Mýtince bydlí naši nepřímí známí ... ať je tam zkusí najít.
Velké Poříčí
Velké Poříčí

rerisny.jpg (39296 bytes)
Hájovna v Řeřišném

  • V pondělí 5. srpna navečer přijel z Velkého Poříčí MM s Aničkou, Martinem a Mirkem - zítra se tyto děti spolu s Ivou promění v námořníky a odfrčí do Sluneční zátoky.
    6. srpna v 10 hodin odjeli. Iva byla statečná, možná také proto, že jsme koupili moc pěkný kufr Harrier v olověně šedé barvě. (Při jeho nákupu v Tescu (Národní) jsme si vybrali jinou barvu, ale prodavač nebyl schopen kufr otevřít, protože nějaký vtipálek změnil číselný kód zámku). Iva má SZ osahanou z bejby zátoky, pár dětí, které tam budou, už zná. U autobusu jsme se dozvěděli, že 2. běh se kvůli pohnojené Landě nemohl koupat. Ach ti rybáři.
    Bez Ivy si s Helou volna moc neužijeme, protože máme na starost babiččiny králíky a kočičky, o záplavě blum k zavařování nemluvě.
    V týdnu začalo pršet, na horní Vltavě jsou povodně. Sluneční zátoku to vyplavilo, nicméně voda odtekla, pan Jahoda vyčistil studny, tábor pokračuje.
Harrier by Samsonite

fotka z odjezdu

Zatímco Hela byla v Podluží, já jsem sháněl dárečky pro Liptálské. Už dříve jsem dělal průzkum v kompaktních foťácích pro Dášu. Výsledky průzkumu vzaly za své poté, co jsem u Škody ve Vodičkově uviděl Nikona zoom 28-70 se snadným ovládáním, makro režimem a velmi příznivou cenou. Nafotil jsem s ním pár obrázků, byl to docela rozdíl, běhat po Praze s 200 gramovým drobečkem. Jsem spíše zvyklý vláčet své desetikilové "praktikové" sklenářství. nikon

 

V úterý 30.7.2002 jsme opustily Libora a odjely jsme autobusem do podhůří Lužických hor na chalupu Hanky H., která je v Horním Podluží. Hanka má dvě ratolesti: Evičku a Dominika. Bylo krásně. Chodili jsme se koupat do venkovního bazénu u vedlejšího penzionu Jana. Vyjeli jsme také do Chřibské, kde je sklárna, která je založena roku 1414. Viděli jsme skláře, jak odlévají a vyfukují krásné umělecké předměty. Bylo jim pěkné vedro, které zaháněli Březňákem /značka místního piva/. Šli jsme potom do podnikové prodejny, kde jsme zanechali nějaký peníz.

Ve středu jsme vylezly na zříceninu loupežnického hradu Tolštejn. Ve čtvrtek jsme se zabalili a s Ivčou odjely zase autobusem za Liborem.

  • V pátek ráno návštěva vyrazila směr Karlštejn, Hela půjčila od dědy piliňák (Láďa, co jezdí na plyn) a v podvečer jsme vyrazili hledat Pavlovu chatu, která se schovává v zátoce Orlické přehrady, tak na půl cesty mezi zámkem Orlík a hradem Zvíkov, poblíž Varvažova. Chatu jsme našli, stejně jako spoustu praváků, navštívili jsme jak šlechtický Orlík s laskavou péčí o návštěvníka, tak královský Zvíkov. Prohlídka Zvíkova je bez průvodce, člověk si může vychutnat (a taky vyfotit :-) každé zákoutí. V jídelně hrálo a hrálo kvarteto (zobcové flétny a fagot). Obě památky je záhodno navštívit po ránu, než vypukne shon.
    Koupali jsme se v přehradě, večer pozorovali netopýry, zaveslovali jsme si na pramici. Byla to naše malá dovolená, díky moc, Pavle a Gábino.

    Vrátili jsme se do Prahy v pondělí dopoledne, já do práce, holky hned v úterý frčí do Lužických hor za Hankou, Evičkou a Dominikem.
zámek na rytině Karla Postla

Zvíkov i s pověstí o ševci Matějovi

  • Ve středu 24. na Suchdol dorazil z Velkého Poříčí MM s rodinou a navíc se spřátelenou norskou rodinkou, kterou ovšem vzápětí předal Monice do Stodůlek. Norští chlapečkové jsou hodní, leč seversky volně vychovávaní = z našeho pohledu neposlušní. Obě rodinky se ve čtvrtek potloukaly po Praze, ledva vylezli na zvonici sv. Mikuláše na Malé Straně, chlapečkové museli čůrat. Po večerech jsme klábosili nad fernetem a taky jsme s Mírou přičinili pár poznámek do glosáře Sluneční zátoky.
    Zaplať pánbů za tu návštěvu. V srpnu aspoň na skok vyrazíme konečně zkolaudovat ten zelený dům.

    Vzpomínky: MM nás v roce 1990 vytáhnul do Norska, první výprava Sluneční zátoky (bylo nás, tuším, 14 kapitánů) na nefalšovaný západ, stihli jsme (vlakem) národní parky Rago a Rondane, bývalé hl. město Trondheim a taky Oslo a řadu dalších míst. 
    Hezký deník z velmi podobné akce jsem  našel. A jsou tam i pěkné fotky. (Taky máme takové :-).
    A z Míry se stal příležitostný průvodce zájezdů do Skandinávie.
Rago - Vyhlídka nad vodopádem

Obrázek z výpravy do Norska, která se hodně podobá té výpravě naší.

  • Jako slaměný vdovec jsem se po večerech činil: sklidil a zavařit meruňky, posekal přerostlou trávu na zahrádce, přeházel kompost, s Pavlem K. tři piva v Krušovické, na poli zakompostoval seno na poli, vytrhal bodláky a kopřivy, sklidil okurky, .. Ještě že občas pršelo. A taky jsem založil nový web Sluneční zátoky. V neděli mše na Strahově. A byl jsem rád, že se ty moje "dvě" zase vrátily, i když s půlhodinovým zpožděním (vichřice někde u Pardubic složila stromy před vlakem i za vlakem).
  • Pražská informační služba: Strahovský klášter řádu premonstrátů byl založen r. 1140 Vladislavem II. Dnešní barokní podoba je z 2. poloviny 17. a z 18. století (J. B. Mathey, A. Lurago, I. J. Palliardi). V areálu se nachází kostel Nanebevzetí Panny Marie (1743 - 1752), Strahovská obrazárna, vzácná Strahovská knihovna s množstvím středověkých iluminovaných rukopisů, map, globů a grafických listů, barokní Teologický sál (1671 - 1679) a klasicistní Filozofický sál (1785 - 1794) zdobený freskami A. Maultbertsche.
Bazilika Nanebevzetí panny Marie na Strahově
  • V pátek 12. července jsme odjeli "Bečvou" do Vsetína, z nádraží si nás odvezli Jožin s Dášou do Liptála. Dáša napekla 9 frgálů, Jožin zabil dva micáky. K obědu kyselica, k večeři třeba škvařenica, kalíšek vždycky (pomůcka:  moravsko-český slovník). Zkrátka ve Valašském království se žije skromně a královsky. V neděli jsem se vrátil zase Bečvou do Prahy, holky se budou mít královsky ještě celý týden. A ještě něco: evangelický kostel v Liptále zbudoval Helenin prapradědeček, farář Bohumil Dobiáš.
Liptál

Valašské království

  • 9. června po odpolední mši v u sv. Matěje pater Machač (požehnaných 87 let) pokřtil sestry Markétu Annu a Gabrielu Barboru Š. Byli jsme s Ivou v kostele a potom i na malé oslavě u Anny a Barbary doma - a byl to milý podvečer. Však jsme se taky vrátili z Baby domů o půl jedenácté. Hela nebyla na Babě, ale na babinci - s trenérkama v Hostivicích, a domů se vrátila ještě později.
  • Z časopisu Respekt: Matějská pouť se dlouhá staletí slavila u kostela sv. Matěje nad šáreckým údolím. Kostel podle kronikáře Václava Hájka z Libočan dal postavit přemyslovský kníže Boleslav II, kterého kolem roku 970 napadl v Šárce medvěd. Kronikář uvádí, že v dramatické chvíli se objevil neznámý muž, který zahnal šelmu holí. Poté, co se knížeti představil jako apoštol Matěj, opět zmizel mezi stromy. Boleslav pak z vděčnosti založil na místě své záchrany kostelík
Praha Šárka - Kostel svatého Matěje

Pohlednice byla odeslána r. 1899,
našel jsem ji na
  http://pohlednice.marconi-media.cz/

.

  • První týden prázdnin jsme strávili v Jeseníku u mojí mámy. Zkrotili jsme zplanělé růže na zahrádce. Vyšlápli jsme si z Červenohorského sedla přes Šerák do Jeseníku, byli ve Velkých Losinách na zámku a na termálním koupališti (Velké Losiny určitě stojí za návštěvu). Kajka s Jirkou, Vojtou a Vítkem se z ničeho nic přestěhovali ke známým do chalupy na Mýtinku, kousek od restaurace Krásná vyhlídka. Muzicírují si tam, koukají na sýčka, jeleny a na panorama Jeseníků. A Jirka už je taky na webu. Na Křížovém vrchu už nemají pštrosy (v únoru ještě měli), ale kozy. Byli jsme u rodičů Jirky na chaloupce a koupali se v Arcibiskupském lomu a v lomu Rampa poblíž a žasli, jak tato krajina bývala kultivovaná a srostlá s kamenictvím. Okoukli jsme Vodopády Stříbrného potoka u Skorošic (na tamní pile v padesátých letech dělal můj táta), v Nýznerově hned vedle koupil pozemek bratr Vít. Zajímá-li vás historie této oblasti, najděte si povídání o obcích Černá Voda, Žulová a Skorošice na stránkách Šumperského (!) regionu. Nebo také na webu Rychlebských hor.
Velké Losiny

Žulový lom Rampa

  • Od 21. do 25.6. jsme byli ve Sluneční zátoce - stavět stany, uklízet kuchyň, sem tam něco posekat ... Taky jsme absolvovali pár procházek po okolí, projížďky na pramicích a kanoích.
    Nafotil jsem skoro tři filmy, chystám se udělat web o SZ pro rodiče a kapitány, stávající Davidovy stránky zamlčují spoustu úžasných (:-) informací - třeba k čemu je třetí řehtačka nebo co je to želva.

 

sz_baby.jpg (180275 bytes)
Bejby zátoka
  • cyklotrasa.gif (129467 bytes)20.6. jsem na web přidal:
    a) Suchdolský most (do zajímavostí)
    b) Moji cyklotrasu mezi Suchdolem a Vinohrady (viz Libor v rodině).

 

 

  • Napsali nám z Velkého Poříčí, že už bydlí v novém. Dům se povedl, ale asi budou kvůli čumilům potřebovat vyšší plot :-(. Docela zajímavé.

  • O víkendu (14. června) u nás byli Pája a Máťa, takže program rozličný (zahrádka, koloběžky, pole, suchdolský bazén, výlet na Okoř, film Shrek, Obrazárna pražského hradu, Katedrála sv. Víta, Václava a  Vojtěcha...).
  • V pátek (14.6.2002) večer jsme byli volit do parlamentu. Volilo necelých 60% voličů, na čemž vydělali komunisti. Vyhráli socdemáci, lidem se líbí žít na dluh. 
  • V neděli (9. 6. 2002) odpoledne jsme byli v Tuležimi a pak u Čertíků na kus řeči hlavně o Worzechu.
  • Dálniční obchvat Prahy spolu s přivaděčem hodlají obchvátit naše pole nad Vltavou. Z archivu Týdne jsem přidal článek o Suchdolském mostu.
  • Zveřejnil jsem indexy fotek - aspoň je vidět, co děláme.
  • V červnu 2002 jsem začal páchat tento web.
  • "Palečky" pro převod stop/palců na centimetry.